V těchto dnech pobývá Mgr. Jakub Tatarka, doktorand z Fakulty zdravotnických věd, na výměnném programu na Východoafrické katolické univerzitě v Nairobi. Požádali jsme o sdílení jeho prvních dojmů a přejeme inspirativní čtení:
První dny pro mě byly velmi náročné, a to jak z hlediska aklimatizace na místní kulturu, počasí i denní režim. Celá zkušenost pro mě od začátku představovala výrazné vystoupení z komfortní zóny. Po přibližně týdnu však mohu říci, že jsem si na ruch Nairobi poměrně dobře zvykl a nyní jej již nevnímám jako něco neobvyklého. Zajímavou zkušeností je i skutečnost, že jsem často jediným bělochem v širokém okolí, a místy se tak cítím téměř jako místní kuriozita. Život zde není jednoduchý a kontrasty jsou velmi výrazné – na jedné straně vysoké budovy a drahá auta, na straně druhé slumy, chudoba, násilí a každodenní boj o přežití, který je patrný například i u lidí prodávajících drobné zboží v kolonách na křižovatkách.
Katolická univerzita, která je zde mým zázemím, na mě působí jako místo plné naděje na lepší budoucnost. Velmi mě překvapilo, jak populární je zde obor ošetřovatelství a kolik mužů jej studuje; v českém prostředí jsem byl přitom často jediným mužem na oddělení. Výuka je široce zaměřená a je zřejmá snaha o kvalitní vzdělávání. Velkou výhodou je také skutečnost, že vedle svahilštiny je angličtina druhým běžně užívaným jazykem, takže veškerá výuka probíhá právě v angličtině a jsem schopen jí dobře porozumět. Během prvního týdne jsem měl možnost zapojit se do studentského života a současně jsem se na dvě hodiny sám ujal role lektora pro studenty ošetřovatelství. Byla to velmi cenná zkušenost a věřím, že byla přínosná i pro místní studenty.
Tento týden jsem zapojen do dění v nemocnici. Přestože je patrné, jak významnou roli zde hrají omezené zdroje, překvapilo mě, že se téměř nevyužívá papírová dokumentace a podstatná část záznamů je vedena elektronicky. V tomto směru vidím i pro nás v rámci České republiky značný prostor ke zlepšení. Čím dál více vnímám, že i přes velké rozdíly se od sebe můžeme vzájemně mnoho naučit. Měl jsem také možnost navštívit dětský domov, kde pečují o děti již od novorozeneckého věku. Šlo o velmi silný zážitek. Mnoho z těchto dětí přišlo o matku kvůli HIV nebo jinému onemocnění, některé byly odmítnuté, nalezené v igelitce, na ulici, v parku, v nemocnici nebo je jejich matky chtěly prodat. Mnoho dětí je HIV pozitivních nebo exponovaných a bez tohoto místa by neměly téměř žádnou šanci. O jejich každodenní život se starají především řeholnice, které jim poskytují nejen léky a jídlo, ale i to nejdůležitější – pocit bezpečí, přijetí a domova. Z tohoto místa jsem cítil nesmírnou lásku, pokoj a naprostou nezištnost lidí, kteří se o tyto děti starají. Ačkoli volného času není příliš, během víkendu jsem měl možnost navštívit národní park a zažít své první safari. Podíval jsem se také do zařízení pečujícího o opuštěná mláďata slonů a do centra pro žirafy. I tyto zážitky pro mě představují významnou součást celého pobytu a pomáhají mi lépe porozumět místnímu prostředí.
Můj pobyt zde ještě zdaleka nekončí, ale už nyní mám za sebou mnoho silných zkušeností a podnětných setkání. V následujícím období mě čeká přesun do 100km vzdálené nemocnice North Kinangop mimo Nairobi a jsem velmi zvědavý, jak bude vypadat život i práce mimo hlavní město.
Jakub Tatarka